STROJÍRENSTVÍ - FRÉZOVÁNÍ - obsah:

1. PODSTATA FRÉZOVÁNÍ
1.1 ŘEZNÉ PODMÍNKY
1.2 GEOMETRIE ZUBU FRÉZY
1.3 MATERIÁLY NA VÝROBU FRÉZ
1.3.1 SLINUTÉ KARBIDY (SK)
1.4 NÁSTROJE PRO FRÉZOVÁNÍ - DĚLENÍ
1.4.1 DĚLENÍ PODLE POČTU DÍLŮ

2. ZPŮSOBY FRÉZOVÁNÍ
2.2 FRÉZOVÁNÍ ROVINNÝCH PLOCH ČELNÍMI VÁLCOVÝMI FRÉZAMI
2.3 FRÉZOVÁNÍ PRAVOÚHLÝCH SPOJENÝCH PLOCH
2.4 FRÉZOVÁNÍ ŠIKMÝCH PLOCH
2.5 FRÉZOVÁNÍ VÝŘEZŮ
2.6 FRÉZOVÁNÍ PRAVOÚHLÝCH DRÁŽEK
2.7 FRÉZOVÁNÍ SPECIÁLNÍCH DRÁŽEK (FRÉZOVÁNÍ T DRÁŽEK)
2.7.1 FRÉZOVÁNÍ RYBINOVITÝCH DRÁŽEK
2.7.2 FRÉZOVÁNÍ PRIZMATICKÝCH DRÁŽEK
2.8 FRÉZOVÁNÍ TVAROVÝCH PLOCH (PODLE ORÝSOVÁNÍ)
2.8.1 FRÉZOVÁNÍ TVAROVÝCH PLOCH TVAROVÝMI FRÉZAMI
2.8.2 FRÉZOVÁNÍ TVAROVÝCH PLOCH NA OTOČNÉM STOLE
2.8.3 FRÉZOVÁNÍ TVAROVÝCH PLOCH KOPÍROVÁNÍM
2.9 FRÉZOVÁNÍ S VYUŽITÍM UNIVERZÁLNÍHO DĚLICÍHO PŘÍSTROJE
2.9.1 NEPŘÍMÉ JEDNODUCHÉ A SLOŽENÉ DĚLENÍ
2.9.2 DĚLENÍ NA NESTEJNÉ DÍLY
2.9.3 DIFERENCIÁLNÍ DĚLENÍ (DD)
2.10 FRÉZOVÁNÍ DRÁŽEK NA KUŽELOVÝCH PLOCHÁCH
2.11 FRÉZOVÁNÍ ŠROUBOVITÝCH DRÁŽEK
2.12 FRÉZOVÁNÍ OZUBENÝCH KOL DĚLÍCÍM ZPŮSOBEM
2.13 FRÉZOVÁNÍ OZUBENÝCH HŘEBENŮ
2.14 FRÉZOVÁNÍ OZUBENÝCH KOL ODVALOVÁNÍM
2.15 FRÉZOVÁNÍ ZÁVITŮ

3. HOBLOVÁNÍ

4. OBRÁŽENÍ

5. PROTAHOVÁNÍ

6. MĚŘENÍ A KONTROLA DÉLKOVÝCH ROZMĚRŮ, GEOMETRICKÝCH TVARŮ, VZÁJEMNÉ POLOHY PRVKŮ
6.1 CHYBY PŘI MĚŘENÍ
6.2 JEDNODUCHÁ MĚŘIDLA NA MĚŘENÍ DÉLEK
6.3 POSUVNÁ MĚŘÍTKA
6.3.1 PRAVIDLA PRO PRÁCI S POSUVNÝMI MĚŘÍTKY
6.4 MĚŘENÍ HLOUBEK POSUVNÝM HLOUBKOMĚREM
6.5 MIKROMETRICKÁ MĚŘIDLA
6.5.1 MĚŘENÍ MIKROMETRICKÝMI HLOUBKOMĚRY
6.6 KALIBRY
6.7 ZÁKLADNÍ MĚRKY
6.8 TVAROVÉ KALIBRY - ŠABLONY
6.9 ČÍSELNÍKOVÉ MĚŘICÍ PŘÍSTROJE
6.10 KONTROLA A MĚŘENÍ ÚHLŮ
6.11 MĚŘENÍ OZUBENÝCH KOL

7. ZPŮSOBY UPÍNÁNÍ FRÉZ
7.1 HOBLOVACÍ NOŽE
7.2 OBRÁŽECÍ NOŽE
7.3 PROTAHOVACÍ TRNY
7.4 ZÁSADY PRO UPÍNÁNÍ NÁSTROJŮ

8. UPÍNÁNÍ OBROBKŮ NA FRÉZKÁCH
8.1 UPÍNACÍ PŘÍPRAVKY
8.2 ZÁSADY PŘI UPÍNÁNÍ OBROBKŮ

9. FRÉZKY (STOLOVÉ FRÉZKY)
9.1 KONZOLOVÉ FRÉZKY FA, FB, FD
9.1.1 HLAVNÍ ČÁSTI KONZOLOVÝCH FRÉZEK
9.1.2 ZVLÁŠTNÍ PŘÍDAVNÁ ZAŘÍZENÍ KONZOLOVÝCH FRÉZEK
9.2 ROVINNÉ FRÉZKY FR
9.3 NÁSTROJAŘSKÉ FRÉZKY FN
9.4 KOPÍROVACÍ FRÉZKY FK
9.5 ODVALOVACÍ FRÉZKY FO

10. HOBLOVKY

11. OBRÁŽEČKY

12. PROTAHOVAČKY

1. PODSTATA FRÉZOVÁNÍ

Frézování je způsob obrábění, při němž se rotační vícebřitý nástroj – fréza – otáčí a obrobek (někdy i nástroj – podle druhu frézky)se posouvá tak, aby jednotlivé zuby odřezávaly třísku.
Hlavním pohybem při frézování je otáčivý pohyb nástroje, vedlejšími pohyby jsou posuvný pohyb obrobku (nejčastěji přímočarý) a přísuv, kterým se nastavuje hloubka řezu.

Složením otáčivého hlavního pohybu a vedlejšího posuvného vznikne cykloidní pohyb.



Frézováním se obrábí především plochy rovinné, ale také ploch tvarové, drážky pravoúhlé, speciální i šroubovité, závity, ozubená a řetězová kola i plochy rotační.

1.1 ŘEZNÉ PODMÍNKY

Řezné podmínky lze definovat jako souhrn všech činitelů, kteří ovlivňují průběh frézování. Aby frézování probíhalo co nejoptimálněji - tedy produktivně a hospodárně, je třeba znát jednotlivé podmínky obrábění, jejich vzájemné propojení.

Základními řeznými podmínkami jsou: řezná rychlost (v), posuv (s) a hloubka řezu (h).

Značným způsobem však průběh frézování ovlivňuje také: řezný materiál, druh obráběného materiálu, velikost a tvar průřezu třísky, geometrie nástroje, chlazení a mazání, celková tuhost obráběcí soustavy (stroj, nástroj, obrobek, přípravek).

• Řezná rychlost

Je to rychlost řezného pohybu udávaná v metrech za minutu. V praxi se počítá zjednodušeně jako obvodová rychlost bodů ostří na obvodu nástroje – frézy.

D - průměr frézy (mm)
n - otáčky nástroje (min-1)
Na základě řezných normativů je třeba určit optimální řeznou rychlost a pak vypočítat potřebné otáčky a nejbližší nižší nastavit na stroji (konvenční obráběcí stroj se stupňovými převody).

Orientační řezné rychlosti (m . min-1) pro frézy z rychlořezné oceli

Orientační řezné rychlosti (m . min-1) pro čelní frézování frézami ze slinutých karbidů




• Posuv

Dráha v mm, kterou urazí při pohybu do záběru obrobek za 1 min, otáčku,...
Velikost posuvu se udává:

Na konvenčních frézkách se nastavuje posuv minutový; číslicově řízené frézky mohou využít podle volby jak minutový , tak posuv na otáčku.

Z hlediska směru pohybu může být posuv
– podélný
– příčný
– složený (frézování tvarových ploch)

Posuv může být:
a) plynulý - probíhá současně s hlavním pohybem
b) po přítrzích - obrobek nebo nástroj vykonává posuvný pohyb v době, v níž se hlavní pohyb nekoná; posuv nastává v úvratích mezi pracovními zdvihy (hoblování, obrážení)

Orientační posuvy na jeden zub sz (mm / z) pro frézy ze slinutých karbidů

Orientační posuvy pro frézy z rychlořezné oceli

• Hloubka řezu (h)

Je to vzdálenost měřená mezi obráběnou a obrobenou plochou ve směru přísuvu, nebo měřená na odebíraném materiálů ve směru kolmém na hlavní pohyb a posuv. Udává se v mm


• Druh obráběného materiálu

Z hlediska třískového obrábění je určen třídou obrobitelnosti. Ta je stanovena na základě obrobitelnosti materiálu, druhu a způsobu obrábění.


• Řezný materiál

Kvalitnější řezné materiály jsou schopny obrábět vyššími řeznými rychlostmi, aniž by se předčasně zkracovala trvanlivost nástroje. Na základě obrobitelnosti materiálu, druhu řezného materiálu, druhu a způsobu obrábění jsou v řezných normativech stanoveny optimální řezné podmínky – řezná rychlost, posuv, hloubka řezu.

• Geometrie řezného nástroje

Značnou měrou ovlivňuje kvalitu povrchu obrobené plochy, rozměrovou i tvarovou přesnost obráběné součásti. Má značný vliv na velikost jednotlivých složek řezných sil.


• Chlazení a mazání

Provádí se řeznými kapalinami (emulze, oleje), které odvádí z místa řezu teplo a snižují tření mezi nástrojem a obrobkem (je možné pracovat s vyšší řeznou rychlostí, aniž by se předčasně otupil nástroj). Kladný vliv má také řezná kapalina na jakost povrchu obrobené plochy.


• Tuhost obráběcí soustavy

V případě malé tuhosti obráběcího stroje, obrobku, nástroje, případně upínacího přípravku není možné využít plně parametry obráběcího stroje a nástroje. Negativně se projeví tato skutečnost také na výsledku obrábění.


Optimální pracovní podmínky při obrábění

Z ekonomického hlediska se volí takové řezné podmínky, při jejichž použití obrobíme danou součástku při minimálních nákladech a s vysokou produktivitou při zajištění předepsaných konstrukčních a technologických požadavcích. Řezné podmínky,které splňují tyto předpoklady, se označují jako optimální.

Z výkonového hlediska znamená optimalizace pracovat za takových řezných podmínek, při nichž se dosahuje maximálního výkonu, bez zřetele k hospodárnosti. Optimalizace z výkonového hlediska se volí velmi zřídka.

Na optimální podmínky v procesu obrábění působí různou mírou jednotlivé řezné podmínky, také další vlivy jako obráběcí stroj a požadavky předepsané technickou dokumentací.

1.2 GEOMETRIE ZUBU FRÉZY

Každý zub frézy je v podstatě samostatný jednoduchý nůž, který je vždy po určitou část otáčky ve styku s obráběným materiálem. Základní tvar zubu frézy závisí na způsobu jeho výroby - tj. na tom, zda byl vyroben frézováním nebo podsoustružením na hřbetě. Čelo zubu frézy může být rovné nebo lomené. Stejně tak hřbet zubu. Zábřit je úzká, jemně zbroušená část hřbetu frézovaného zubu za ostřím. Zubová drážka je prostor mezi jednotlivými zuby, kudy odcházejí odříznuté třísky. Geometrie zubů frézy je dána úhlem čela χ, hřbetu α, úhlem břitu β.

Mezi základními úhly tvořícími geometrii řezného nástroje platí vztah: α + β + γ = 90°

1.3 MATERIÁLY NA VÝROBU FRÉZ

Při obrábění je nástroj značně mechanicky i tepelně namáhán. Aby nástroj byl schopen vykonávat svou funkci, musí být vyroben z vhodného nástrojového materiálu.

Mezi základní vlastnosti nástrojových materiálů patří:
– tvrdost; musí být podstatně vyšší než tvrdost obráběného materiálu
– odolnost vůči opotřebení
– vyhovující pevnost v tlaku a ohybu
– dobrá tepelná vodivost a tepelná odolnost

Vzhledem k tomu, že břit je nejdůležitější částí nástroje, je třeba volbě materiálu břitu věnovat náležitou pozornost. Na břitu závisí průběh vlastního procesu obrábění, produktivita a hospodárnost obrábění. Vlastnostem řezných materiálů, tj. tvrdosti, pevnosti, houževnatosti, odolnosti proti otěru a tepelné vodivosti, se říká souhrnně řezivost.
Žádný z řezných materiálů není tak univerzální, aby byl vhodný k obrábění všech materiálů. Existuje celá řada řezných materiálů lišících se svými vlastnostmi, a tím i vhodností použití pro obrábění konkrétního materiálu.


1. Nástrojové oceli slitinové (legované)

Pro třískové obrábění jsou z nich nejužívanější rychlořezné oceli (RO). Podle obsahu a množství legujících prvků ( Cr, V, Mn, Mo,W,…) se dělí na RO:
– pro běžné výkony
– výkonné
– vysoce výkonné
S nástroji zhotovenými z rychlořezných ocelí lze obrábět až do teploty 600° C.


2. Keramické řezné materiály

Zachovávají tvrdost i při teplotách 1 000° až 1 200° C. Pro jejich výrobu je výchozí surovinou oxid hlinitý (Al2O3). Vyrábějí se práškovou metalurgií, slinováním lisovaných prášků do tvaru řezných destiček.
Keramické řezné materiály se vyznačují malou pevností v ohybu a velkou křehkostí. Nejsou proto vhodné k obrábění přerušovaným řezem a k obrábění s většími průřezy třísek. Jsou konstrukčně řešeny stejně jako destičky z SK tak, že je můžeme v nástrojových držácích několikrát otočit a po otupení všech řezných hran se vyřazují a nahrazují novými.
Rozdělují se do tří skupin:
1. Čisté oxidy
2. Cermenty
3. Karbidové oxidy
Snahou výrobců je zlepšit pevnost v ohybu keramických destiček a zvýšit houževnatost.


3. Syntetické diamanty

Chemické složení odpovídá čistému uhlíku. Je nejtvrdším řezným materiálem vůbec. Jako řezný materiál se používá k dokončovacím úběrům při malých posuvech a hloubkách řezu, bez přerušovaných řezů. Nepoužívá se k obrábění materiálu s malou tepelnou vodivostí, protože by velmi rychle zoxidoval.


4. Kubický nitrid boru (KNB)

Vlastnosti, zejména tvrdost, se podobají vlastnostem a tvrdosti diamantu. Kubický nitrid boru však snese podstatně vyšší dovolené teploty (až 1 500° C). Lze ho použít na dokončovací operace u obrobků z těžkoobrobitelných materiálů, např. obrobků z kalených ocelí a slitin.

1.3.1 SLINUTÉ KARBIDY (SK)

Jsou to nekovové řezné materiály vyráběné práškovou metalurgií z karbidů těžkých kovů: karbidu wolframu, karbidu titanu, karbidu tantalu, pojivem je kobalt. Zvyšováním obsahu kobaltu u slinutých karbidů roste jejich pevnost a houževnatost, ale současně klesá jejich tvrdost. Po konečném slinování lze slinuté karbidy tvarově a rozměrově upravovat jen broušením, elektroerozivním obráběním a lapováním. Tepelná odolnost SK je 800°–1000° C. Jsou vyvíjeny stále nové druhy slinutých karbidů s větší otěruvzdorností a houževnatostí.

Pro třískové obrábění se slinuté karbidy zhotovují ve formě řezných destiček různého tvaru a velikosti v souvislosti se způsobem obrábění. Destičky je možné k tělesům fréz, držákům soustružnických nožů připevnit pájením, především však jsou připevňovány mechanickým způsobem - pomocí příložek, šroubů apod. To umožňuje několikeré otočení destičky při otupení konkrétní řezné hrany. Takovým destičkám říkáme vyměnitelné břitové destičky.

Soustava ISO rozděluje slinuté karbidy pro třískové obrábění podle chemického složení do tří skupin označených písmeny:

– P; slinuté karbidy wolframotitanové, vhodné pro obrábění především ocelí
– M; slinuté karbidy univerzální (pro oceli i litiny)
– K slinuté karbidy wolframové, vhodné pro obrábění tvrdých, křehkých materiálů

Kromě označení písmenem jsou vlastnosti SK určité skupiny ještě rozlišeny číselným indexem.
Za účelem zvýšení otěruvzdornosti jsou břitové destičky ze slinutých karbidů opatřeny jedním nebo vícevrstvým povlakem karbidu titanu, nitridu titanu nebo oxidu hlinitého.

1.4 NÁSTROJE PRO FRÉZOVÁNÍ - DĚLENÍ

Frézy rozdělujeme podle několika kritérií:

1. podle ploch, na nichž jsou vytvořeny zuby

a) válcové – zuby jsou na válcové ploše
b) válcové-čelní – zuby frézy jsou na válcové a čelní ploše
c) kotoučové – průměr frézy je podstatně větší než její šířka
d) tvarové – např: radiusové vyduté nebo vypuklé, úhlové, modulové,…
e) speciální – např.: odvalovací, hřebínkové,…

2. podle způsobu upínání

a) frézy stopkové se stopkou válcovou nebo kuželovou
b) frézy nástrčné – mají otvor

3. podle způsobu výroby zubů dělíme frézy na

a) frézy se zuby frézovanými
b) frézy se zuby podsoustruženými – např.: radiusové, které se ostří pouze na čele
c) lité – zuby vzniknou odstředivým litím, čelo a zábřit jsou naostřeny

4. podle počtu zubů vzhledem k průměru frézy

a) jemnozubé
b) polohrubozubé

c) hrubozubé

5. podle tvaru břitů se dělí frézy na

a) frézy s břity přímými – břity jsou rovnoběžné s osou frézy
b) frézy s břity šikmými
c) frézy s břity šroubovitými
d) frézy se střídavými břity – vyskytují se u kotoučových fréz

6. podle řezného materiálu

a) frézy z nástrojové legované oceli
b) frézy s břitovými destičkami ze slinutých karbidů
c) frézy s břitovými destičkami z keramických řezných materiálů

d) frézy s břitovými destičkami z KNB

7. podle smyslu otáčení se dělí frézy na

a) pravořezné – při pohledu od vřetene ve směru osy se otáčí ve smyslu pohybu otáčení hodinových ručiček
b) levořezné – ve stejném pohledu se otáčejí proti smyslu hodinových ručiček.

1.4.1 DĚLENÍ PODLE POČTU DÍLŮ

Podle počtu dílů rozeznáváme:

a) frézy celistvé –těleso frézy i zuby jsou vcelku a vyrobeny z jednoho materiálu (rozměrově malé frézy)

b) frézy dělené – jsou vyrobeny ze dvou nebo většího počtu dílů

c) frézy složené – několik běžných fréz umístěných a upnutých vedle sebe na společném trnu

2. ZPŮSOBY FRÉZOVÁNÍ

2.1 FRÉZOVÁNÍ ROVINNÝCH PLOCH VÁLCOVÝMI FRÉZAMI

Při frézování je osa frézy rovnoběžná s obrobenou plochou. Přídavek na frézování odřezávají zuby na obvodu frézy. Šířka frézy musí být větší než šířka frézované plochy. Podle vzájemného pohybu nástroje a obrobku rozeznáváme frézování sousledné a nesousledné.

Při nesousledném frézování se obrobek posouvá proti směru otáčení frézy. Tříska se tvoří postupně od nulové tloušťky na začátku řezu až po její maximální tloušťku při vyjetí zubu ze záběru. Frézování je proto klidnější, plynulejší. Tento způsob frézování se využívá např. při frézování výkovků a odlitků, které mají tvrdou povrchovou vrstvu (kůru). Do tvrdé vrstvy zuby vnikají zespodu a odlamují ji. Tím nedochází k velkému otupení ostří zubu frézy. Nepříznivý vliv má tangenciální složka řezné síly, která působí směrem nad pracovní stůl frézky a má snahu vytrhnout obrobek z upínače.




Při sousledném frézování se obrobek posouvá ve směru otáčení frézy. Zuby začínají odřezávat třísku v místě s největší tloušťkou a vycházejí ze záběru v místě s nulovou tloušťkou třísky. Frézování je nárazové. Obrobek je řeznou silou přitlačován k řezné ploše upínače. To je zvlášť výhodné při frézování tenkostěnných obrobků. Nutné však je, aby byly vymezeny vůle ve vodicích plochách a posuvných mechanismech stolu.

2.2 FRÉZOVÁNÍ ROVINNÝCH PLOCH ČELNÍMI VÁLCOVÝMI FRÉZAMI

Při čelním frézování je osa frézy kolmá k frézované ploše. Jednotlivé zuby frézy odřezávají třísky téměř stejného průřezu.



Zatížení nástroje i stroje po dobu řezání je prakticky stálé, chod stroje je plynulý a rovnoměrný. Materiál odřezávají zuby na obvodě frézy, čelní zuby obrobenou plochu vyhlazují. Kvalita obrobené plochy je lepší než při frézování válcovou frézou.

Čelní válcové frézy se používají zejména při frézování na frézkách vertikálních; mohou se však používat i na frézkách s vřetenem vodorovným.


V porovnání s frézováním rovinných ploch válcovými frézami má frézování čelními frézami tyto výhody:
– je produktivnější, běžně se používají frézy většího průměru (zejména frézovací hlavy)
– upnutí čelní frézy je tužší
– frézování je klidnější, neboť v záběru je vždy několik zubů současně


Při frézování rovinných ploch je třeba dodržet:
– rozměry udané na výkrese
– rovinnost obrobené plochy (kontrola nožovým pravítkem)
– předepsanou jakost povrchu obrobené plochy

2.3 FRÉZOVÁNÍ PRAVOÚHLÝCH SPOJENÝCH PLOCH

Nejdříve je třeba ofrézovat plochu, kterou zvolíme za technologickou základnu. Podle velikosti přídavků, rozměrů a kvality povrchu opracovaných ploch volíme nejdříve hrubovací a pak hladicí úběr.

Při frézování nahrubo je úkolem odebrat co nejrychleji přídavek bez velkých požadavků na přesnost; používá se větších posuvů a menších řezných rychlostí.

Při frézování načisto (poslední úběr) pracuje fréza s malou hloubkou řezu, s menším posuvem a větší řeznou rychlostí. Hloubka řezu bývá 0,5 až 1,5 mm dle velikostí obrobku.

Kvalitně obrobené plochy se při upínání ve svěráku chrání před poškozením ochrannými plechy na čelistech svěráku.

Při frézování pravoúhlých ploch je třeba dodržet:
– předepsané rozměry dle výkresu
– rovnoběžnost protilehlých ploch
– kolmost sousedních ploch
– předepsanou drsnost obrobených ploch

Příčinou nedodržení těchto požadavků bývá zpravidla chybné nastavení obrobku, uvolnění obrobku během frézování, nevhodně zvolené řezné podmínky.

2.4 FRÉZOVÁNÍ ŠIKMÝCH PLOCH

Šikmé plochy se frézují nejčastěji těmito způsoby:

– úhlovými frézami
– podle orýsování
– s použitím zvláštních podložek pro ustavení polohy obrobku
– s využitím sklopného svěráku
– vykloněním vřeteníku (na vertikální frézce)

Volba konkrétního způsobu frézování je závislá především na velikosti šikmé plochy, počtu frézovaných obrobků a technickém vybavení dílny.

Frézování šikmých ploch úhlovými frézami
Tohoto způsobu se využívá pro úzké šikmé plochy, poněvadž úhlové frézy mají poměrně malou délku řezných břitů. Profilový úhel úhlových fréz je odstupňován normou a frézy lze použít v případě shodného úhlu sklonu šikmé plochy.

Frézování šikmých ploch podle orýsování
Tohoto způsobu se používá pro obrábění jednotlivých obrobků v kusové výrobě. Obrobek se nejdříve orýsuje dle rozměru na výkrese. Při upínání se obrobek ustaví tak, aby ryska označující šikmou plochu byla rovnoběžná s čelistmi svěráku. K tomu se používají podložky umístěné na čelistech svěráku.

Frézování s použitím zvláštních podložek
Podložky slouží k rychlejšímu a přesnějšímu ustavení obrobku. Je třeba volit takovou speciální podložku, aby budoucí šikmá plocha byla rovnoběžná s pracovním stolem frézky.

Frézování šikmých ploch s použitím sklopných svěráků
Sklopné svěráky jsou často kombinovány s otočnými a patří k zvláštnímu příslušenství frézky. Pracovní poloha obrobku se zabezpečuje natočením sklopné části svěráku pod požadovaným sklonem. Úhel natočení se odečítá na úhlové stupnici svěráku. Rozsah natočení bývá do 45° na obě strany.

Frézování šikmých ploch vykloněním vřeteníku
Rozsah vyklonění (natočení) bývá do 45° na obě strany od svislé polohy. Vřeteník lze natáčet po uvolnění matic na jeho zadní straně. Úhel vyklonění se odečítá na úhlové stupnici. Při tomto způsobu může být osa frézy při vyklonění vřeteníku rovnoběžná se šikmou plochou nebo kolmá na šikmou plochu.

Pokud je osa frézy rovnoběžná se šikmou plochou, platí pro úhel vyklonění vřeteníku:

Jestliže je osa frézy kolmá na frézovanou šikmou plochu , je úhel vyklonění vřeteníku shodný s úhlem sklonu šikmé plochy:

2.5 FRÉZOVÁNÍ VÝŘEZŮ

Výřezy se vyskytují například u hlavy základového šroubu (kamene) pro upínání obrobků pomocí upínek. Pro jejich frézování lze použít válcové čelní frézy nebo také frézy kotoučové.

Je možné frézovat postupně jeden výřez po druhém, nebo použít složenou (sdruženou) frézu. Složenou frézou jsou, v případě frézování výřezů "kamene", dvě kotoučové frézy stejného průměru, které jsou upnuté na jednom společném trnu.

Tohoto způsobu se s výhodou používá při frézování většího počtu kusů. Frézování je pak rychlejší. Je však třeba počítat s nárůstem řezných sil a v této souvislosti zajistit upnutí obrobku větší silou.

2.6 FRÉZOVÁNÍ PRAVOÚHLÝCH DRÁŽEK

1) Průběžných

Lze je frézovat frézami kotoučovými, válcovými čelními.
Postup při frézování základové desky:

Polotovar: 40x185x310
Materiál: 11 500


- upnout obrobek do svěráku
- upnout frézovací hlavu
- nastavit optimální otáčky a posuv pro hrubování a dokončovací úběry
- hrubovat spojené pravoúhlé plochy s přídavkem 0,5 mm na plochu
- dokončit frézování pravoúhlých ploch
- přepnout frézu, nastavit řezné podmínky a najet na polohu a hloubku drážky
- dle rozměru frézy frézovat drážku s případným rozjetím
- průběžně kontrolovat frézované rozměry

2) Uzavřených

Tyto drážky je možné frézovat pouze drážkovacími frézami
Postu při frézování drážky pro pero:

- upnout drážkovací frézu
- odzkoušet na pomocném materiálu, zda frézou zajistíme požadovanou toleranci šířky drážky (pokud ne, provést výměnu frézy)
- upnout obrobek do svěráku s prizmatickými čelistmi
- nastavit otačky, posuv (hloubku drážky pro pero frézovat na jeden úběr)
- nastavit polohu frézy vzhledem k obrobku
- vyfrézovat drážku (délku oměřit pomocí dělícího kroužku pohybového šroubu)
- drážku průběžně kontrolovat

2.7 FRÉZOVÁNÍ SPECIÁLNÍCH DRÁŽEK (FRÉZOVÁNÍ T DRÁŽEK)

Frézování T drážek

Vyfrézují se nejdříve pravoúhlé průběžné drážky s přídavkem na dně frézou kotoučovou, válcovou čelní.


Drážky se dokončí frézou kotoučovou stopkovou (korunkovou).

2.7.1 FRÉZOVÁNÍ RYBINOVITÝCH DRÁŽEK

Rybinovité drážky mohou být vnitřní a vnější.

V případě vnitřní rybiny je třeba nejdříve vyfrézovat pravoúhlou průběžnou drážku s přídavkem na dně drážky a na její šířce. Následuje frézování případného vybrání a nakonec dokončíme drážku úhlovou jednostrannou frézou s příslušným profilovým úhlem (55°).

Podobně se postupuje při frézování vnějších rybinovitých drážek; při větších přídavcích se nejdříve vyfrézují výřezy s přídavkem a drážka se dokončí úhlovou stopkovou nebo nástrčnou frézou.

Měření rybinovitých drážek

Šířku vnitřní i vnější rybinovité drážky nelze přímo změřit. Tento rozměr se měří nepřímo jako míra mezi válečky (u vnitřní rybiny), nebo přes kontrolní válečky (vnější drážka). Pomocné roměry mezi nebo přes válečky mohou být na výkrese zakótovány, v opačném případě je třeba tyto rozměry vypočítat.

S takto vypočteným rozměrem se porovnává odpovídající naměřená hodnota.

2.7.2 FRÉZOVÁNÍ PRIZMATICKÝCH DRÁŽEK

Je možné provádět dvěma způsoby.
– válcovou čelní frézou vykloněním vřeteníku o 45°
– úhlovou oboustrannou souměrnou frézou s profilovým úhlem 90°


Pravoúhlou průběžnou drážku š = 4 mm je vhodné obrábět pilovým kotoučem.

2.8 FRÉZOVÁNÍ TVAROVÝCH PLOCH (PODLE ORÝSOVÁNÍ)

Předem orýsovaná tvarová plocha se frézuje sdružením podélného a příčného pohybu. V podélném směru lze pracovat strojním posuvem a v příčném směru přestavuje frézař obrobek ručním způsobem tak, aby ryska sledovala obrys otáčející se frézy. Výsledek je závislý především na pozornosti a zkušenostech frézaře.



Výhodné je, že lze frézovat tvarovou plochu běžnými frézami, nevýhodou nepřesnost, malá produktivita.

2.8.1 FRÉZOVÁNÍ TVAROVÝCH PLOCH TVAROVÝMI FRÉZAMI

Využívá se pro frézování menších tvarově jednodušších ploch. Používají se nejčastěji frézy tvarové radiusové.



Tvarově složitější plochy lze frézovat složenými (sdruženými) frézami – několik fréz upnutých na jednom společném trnu

2.8.2 FRÉZOVÁNÍ TVAROVÝCH PLOCH NA OTOČNÉM STOLE

Tímto způsobem lze frézovat i rotační plochy, které přechází na plochy rovinné.

Deskou stolu lze otáčet také strojním posuvem pomocí náhonové hřídele, jejíž konec se připevní na horní plochu stolu frézky po odstranění krytky.

Upínání obrobků na otočném stole lze provádět:
– přímo na desku otočného stolu pomocí upínek
– s využití tří, nebo čtyřčelisťového sklíčidla
– pomocí běžných strojních svěráků

Ve všech těchto případech se musí zajistit souosost osy obrobku s osou stolu. K tomu se využívá např. hrot upnutý ve vřetenu frézky, nebo číselníkový úchylkoměr.

Příklad využití otočného stolu při frézování „tvarové desky“